Postupná montáž chromových krytů

Někomu se tento materiál může zdát zbytečný a navíc, vždyť namontovat chromované lišty na auto je přece hračka. Dovolím si vás však ujistit, že v praxi to někdy není tak jednoznačné. Podařilo se vám vždy napoprvé úhledně nalepit pásku a získat dokonale hladký povrch? Právě. Jedna věc je zacpat díru ve stodole a druhá, když jde o zodpovědné partie. A o to důležitější je správně a bezchybně namontovat chromové lišty na vaše oblíbené auto.

Ano, je to návod „pro začátečníky“, ale není na tom nic urážlivého, protože každý z nás v nějaké oblasti znalostí a dovedností do této ne příliš prestižní kategorie patří. Co se dá dělat, všechno vědět nejde, takže přejdeme k popisu základních metod a zvláštností montáže lišt na povrch automobilu a jeho jednotlivé části.

1. etapa: příprava. Můžete se dlouho chystat na montáž lišt, ale přitom zapomenout na vše, co bude potřeba k provedení procesu. A pak se celá práce promění v nekonečné hledání a chození z bytu do garáže a zpět. K provedení úkonů budeme potřebovat: oboustrannou pásku nebo tmel, fén, hadry, prostředek na odmaštění (může to být ředidlo, automobilové ubrousky nebo alkohol – pokud vám ho samozřejmě není líto), fix, plastovou stěrku (pokud bude potřeba demontáž při nesprávném nasazení dílů), vrtačku (pokud jde o lišty s fixačními západkami).

2. etapa: očištění povrchu. Tady je vše standardní a logické. Odstraníme nečistoty, omyjeme, pomocí ředidla, alkoholu nebo jiných prostředků odstraníme mastnotu, zbytky provozních kapalin, rez. A finálním akordem této fáze setřeme místa montáže suchým čistým hadrem.

3. etapa: vyznačení. Přiložíme lištu na předpokládané místo montáže, upravíme její polohu a poté fixem vymezíme zónu uchycení nebo místa vrtání.

4. etapa: instalace.

a) při použití tmelu (silikonu) je nutné nanést jej v tenké vrstvě na povrch lišty, pro lepší přilnavost lze stejné množství tmelu nanést také na montážní zónu vyznačenou na povrchu automobilu. Je třeba pamatovat na to, že nadměrné množství lepicí hmoty povede k nedostatečné těsnosti spoje a následně ke vzniku spár a postupnému oslabení kontaktu. Poté se díl na několik minut pevně přitlačí k povrchu a sleduje se, aby rovnoměrně přiléhal k základní ploše po celém obvodu.

b) při použití oboustranné pásky. Pokud je už na liště nalepená, je třeba opatrně odstranit ochrannou vrstvu a přitlačit ji na fixem vyznačené místo. Pokud je lepicí páska samostatnou montážní součástí, je třeba po odstranění ochranné fólie opatrně přilepit pásku na základní povrch. Poté odkrýt vnější lepicí stranu pásky a přiložit k ní povrch dílu. Pásku je lepší předem zahřát fénem po dobu 1–2 minut. Po přitlačení lze tento přístroj použít i poté a následně ještě jednou ponechat spoj pod tlakem.

c) v případě použití výrobků s fixačními prvky (klipsy, zámky, packy, západky) se do montážního povrchu vyvrtají otvory. Po jejich ošetření a vložení gumových těsnění se do vzniklých otvorů nasadí lišty a z vnitřní strany se zajistí prvky, které předpokládá mechanismus.

5. etapa: kontrola správnosti uchycení. Po montáži musí lišta držet, jak se říká, „na beton“. Zkontroluje se správné usazení, absence mezer a posunů, rovnoměrná kontaktní plocha bez vyčnívající pásky nebo zbytků silikonu. Pokud se objeví, musí být okamžitě odstraněny. A aby práce nepřišla vniveč, doporučuje se nevystavovat vytuněné auto „vodním procedurám“ během prvních několika dnů po instalaci.

6. etapa: posbíráme zbytky odmašťovacího prostředku (ne ředidla, samozřejmě) nebo najdeme něco ušlechtilejšího, zavoláme přátele a oslavíme dosažený výsledek. Tento bod důrazně doporučujeme ignorovat!

Takto vesele a bezstarostně můžete strávit čas montáží auto doplňků. A pokud se budete řídit našimi doporučeními a neuděláte hrubé chyby (například nepřesunete 6. etapu na začátek seznamu), všechno vám vyjde napoprvé a bez předělávek.