Hlavní ukazatele ochrany proti hluku a vibracím

Zvýšená hladina hluku a další zvuky v automobilu patří prakticky k hlavním nevýhodám, které bohužel převládají u mnoha domácích vozů i zahraničních značek. Nižší cena ne vždy umožní dosáhnout potřebného komfortu, proto bude pro motoristy nejlepším řešením použití různých zvuk pohlcujících a izolačních materiálů.

Ochrana proti hluku – od kritické k přijatelné úrovni

Určení intenzity hlukového pozadí, míry jeho vlivu na člověka a okolní prostředí i účinnosti ochranných prostředků má své kvantitativní vyjádření. Pro měření a hodnocení úrovně vytvářeného hluku se používá standardní jednotka – decibel (dBA). Použití této stupnice může běžného uživatele při vnímání této charakteristiky trochu zmást. Například porovnání zvuků šepotu (40 dBA) a proudového motoru (140 dBA) by na první pohled mělo dávat mnohem větší rozdíl v jejich hodnotách. Není na tom však nic zvláštního, protože tato veličina nemá lineární závislost, ale vyjadřuje logaritmický přírůstek změn hladiny zvuku a akustického tlaku.

Ukazatele hluku vytvářeného vozidlem činností motoru, interakcí s vozovkou a aerodynamickými silami jsou přísně regulovány normami většiny zemí. S rozvojem a zdokonalováním technologií se mezní hodnoty parametru pravidelně (každých 5–10 let) revidují směrem k jejich zpřísnění. Například v 70. letech 20. století pravidla Evropské komise omezovala úroveň vnějšího automobilového hluku na 84 dBA. Během uplynulých čtyř desetiletí byla tato hodnota několikrát změněna a snižována na 82, 80, 77 dBA. V současnosti činí 74 dBA. Totéž, i když v poněkud menším rozsahu, lze říci i o domácích předpisech automobilové výroby. Moderní pravidla v postsovětském prostoru stanovují krajní hranici zvukového pole na 77 dBA.

Ve skutečnosti však většina vozů sjíždějících z výrobní linky do stanovených limitů nezapadá a (někdy výrazně) překračuje maximálně přípustné hodnoty hluku. Projevují se zde nedostatky komponentů, nízká přesnost opracování dílů, nekvalitní montáž uzlů, mechanismů a agregátů. Aby tyto nedostatky odstranili, jsou automobiloví nadšenci nuceni sáhnout po tuningových řešeních a instalovat dodatečnou zvukovou izolaci a ochranu proti vibracím na svého «čtyřkolového svěřence». Montáž takových sad možná problém zvukového doprovodu jízdy zcela neodstraní, ale výrazně sníží nepříjemné pocity i škodlivé účinky na člověka. Provedené studie ukazují možnost snížení hluku o 2–5 dBA v závislosti na výchozím stavu objektu.

Význam ukazatele mechanických ztrát

Základní charakteristikou prostředků ochrany proti vibracím je koeficient mechanických ztrát. Jeho fyzikální smysl spočívá v určení míry snížení vibrací při průchodu vrstvou pohlcujícího materiálu. Určuje se jako poměr pohlcené energie mechanických kmitů k její vstupní úrovni. Je zřejmé, že čím vyšší je tento ukazatel, tím účinnější je vibroizolace. Především jej ovlivňuje materiál výroby (jeho složení, struktura, fyzikálně-chemické vlastnosti), a vůbec ne tloušťka izolační vrstvy. Výrobci auto příslušenství neustále experimentují s různými kompozicemi látek a technologiemi, aby získali maximum KMP, díky čemuž se na trhu každoročně objevují nové produkty pro ochranu proti vibracím a vzniku strukturálního hluku. Je však třeba říci, že rozhodující průlom v této oblasti zatím není patrný.

Co se týče montáže vibropohlcujících materiálů, v neprofesionálním prostředí často dochází k chybám, které brání optimálnímu využití materiálů i finančních prostředků. Zejména ošetření většiny plochy karoserie výrazně nezvýší výsledek, pouze přinese spoustu starostí, nepříjemností a nepohodlí. Zkušenosti ukazují, že polepení 50–70 % plochy v problémových zónách dává stejný efekt jako celoplošná montáž. Mnoho majitelů aut se domnívá, že instalace několika vrstev ochrany přinese dvojnásobný či trojnásobný užitek, což ale vůbec není pravda. Tento princip funguje jen při kombinování různých typů ochrany, například vibropohlcujících a zvukově izolačních materiálů. Proto by nákup sad izolačních materiálů měl vycházet z jejich rozumného použití a v první řadě zohledňovat KMP.

Charakteristika prostředků ochrany proti hluku

V celkovém spektru zboží pro ochranu před akustickým znečištěním prostoru lze vyčlenit dvě hlavní kategorie. Jsou to izolační a pohlcující prostředky. Účinek těch prvních je zaměřen na «uzavření» zvuku v určitém prostoru a zabránění jeho šíření do vnějšího prostředí. Příkladem může být zapouzdření motorového prostoru. Pohlcující materiály jsou určeny k utlumení a rozptýlení primárního zvukového impulsu, čímž snižují jeho energii a dopad na objekty v zóně kontaktu se zdrojem hluku.

Spolehlivá ochrana před nadbytečnými akustickými kmitáním je dána jejich frekvencí a amplitudovým posunem částic prostředí, proto je získání univerzálního způsobu ochrany proti jakýmkoli zdrojům jejich vzniku problematické nebo z hlediska vynaložených zdrojů neefektivní. S vysokofrekvenčními zvuky si dobře poradí výrobky s nízkou hustotou a tloušťkou, zatímco hluk v nízkém a středním pásmu vyžaduje strukturovanější a hustší materiály. Zvuková absorpce je založena na vlastnostech látek s porézní strukturou přijímat na sebe hlavní energii akustických vln, opakovaně je odrážet a rozptylovat uvnitř své struktury. Takové výrobky budou obzvlášť актуální při instalaci audio a multimediálních systémů. Ošetřuje se jimi oblast umístění reproduktorů, aby se odstranila nežádoucí akustika na periferii zařízení, která může způsobovat drnčení panelů.

Na závěr shrňme, že pouze rozumné použití prostředků boje proti vibroakustickým jevům umožní v plné míře dosáhnout stanovených výsledků. Navíc takový přístup může ušetřit značnou část rozpočtu na autotuning. A aby nedošlo k omylu při výběru zboží, je lepší rozhodnout se pro jeho nákup u prověřeného dodavatele, například takového, jako je internetový obchod s autohudbou a tuningem DD Tuning.