Autor: Radomskyi Maksym VasyliovychMnoho řidičů, když na silnici uvidí americký vůz, se diví: proč jsou zadní směrové ukazatele červené, a ne oranžové jako u většiny evropských či asijských aut? Tato zvláštnost — není rozmar designérů, ale výsledek kombinace historie, ekonomiky a amerických regulačních norem. Aby váš vůz zvenku vypadal stylověji a atraktivněji, můžete využít tuningové doplňky, jejichž široký výběr najdete v našem sortimentu.
Historické kořeny červených směrovek
Směrovky se na automobilech objevily ve 30. letech 20. století a masově — po roce 1939, kdy vypršel patent na tuto technologii. Zpočátku byla zadní světla výhradně červená (pro brzdy a obrysová světla) a směrovky často používaly stejnou žárovku. V 60. letech v Evropě (podle pravidel EHK OSN) definitivně prosadili žluté zadní směrovky jako povinné. Naopak v USA v roce 1968 federální standard FMVSS 108 povolil používat pro zadní směrové signály jak červenou, tak žlutou barvu.
Američtí výrobci zvolili osvědčenou červenou — a od té doby se tato tradice prakticky nezměnila.
Hlavní důvody, proč jsou červené směrovky v USA stále populární
- Úspora ve výrobě — jedna červená sekce místo dvou (červená + žlutá) je výrazně levnější na výrobu.
- Jednodušší konstrukce — kombinované žárovky (brzda + směrovka) snižují počet dílů, zjednodušují elektroinstalaci a usnadňují odhalování závad.
- Designová tradice — klasický „americký“ vzhled zadních světel předpokládá jednolitý červený design, který je považován za esteticky přitažlivější.
- Absence přísného vynucení — ačkoliv studie NHTSA ukazují, že žluté směrovky snižují nehodovost o 5–28 % (v závislosti na scénáři), američtí regulátoři nepovažovali rozdíl za natolik kritický, aby červenou barvu zakázali.
Zajímavá fakta
- V Evropě a ve většině zemí světa jsou žluté zadní směrovky povinné už více než 50 let.
- Některé značky (například Mazda nebo některé modely Hyundai) používají u exportních verzí žluté směrovky, ale pro americký trh vyrábějí červené.
Červené směrovky tedy nejsou jen „americká exotika“, ale i příklad toho, jak mohou ekonomické a historické faktory převážit i argumenty bezpečnosti.
